Dnes je   -   - 4 online - neprihlásený - odborná sekcia.
Numismatika Turnov

Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Jawa 500 OHC + Výzva ...

Vážení zberatelia,

po dohovore s majiteľom a administrátorom Burzy mincí Radimom je tu "Karlov NEnumizmatický blog". V tomto blogu nájdete články, ktoré nesúvisia s numizmatikou. Je to blog, kde možno nájdete relax, zábavu, alebo informácie, ktoré Vás zaujmú. Sú tu články o histórii, o stavbách, o osobnostiach, alebo o zaujímavostiach z bežného života. Budem rád, ak článkami prispejú i užívatelia Burzy mincí.

V komentároch k tomuto blogu Vás prosím len o vecné pripomienky, podnety, informácie, obrázky, linky, či príbehy. Ak Vás tento blog nezaujíma, tak ho nečítajte, a nepíšte sem blbosti. Blbosti prosím píšte do Blbostí. Ďakujem.

Želám Vám príjemné chvíle a pohodu pri čítaní tohto blogu.

Karel Smile

Vopred sa ospravedlňujem za prípadné výpadky YouTube a tým i nefunkčnosť všetkých videí v blogu. Ak taká situácia nastane, vráťte sa prosím k čítaniu blogu neskôr. Ďakujem za pochopenie.

Zberatelia, čítajte prosím komentár "Výzva ..." na tretej strane tohto blogu.

----------------------------------
klik ... klik ... klik ...
----------------------------------
Niečo na počúvanie ...

Komentáre

Re: Karlov NEnumizmatický blog

Mělník, sútok riek, hrad Mělník, kníže Jiří Lobkowicz

Nedávno som na pozvanie Numika navštívil krásne malé mestečko Mělník, ktoré určite očarí každého návštevníka. Námestie, radnica, zámok, výhľad na sútok riek a mnohé iné veci, robia toto mestečko turisticky veľmi atraktívnym. Viem si predstaviť, že by som tu ostal natrvalo.

Vybral som pre vás niečo na čítanie o tomto peknom a pokojnom mieste ...

Mělník

Mělník je okresné mesto v Stredočeskom kraji 30 km severne od Prahy. Leží na pravom brehu rieky Labe oproti ústiu Vltavy, historické centrum sa rozkladá na vyvýšenine obtekanej potokom Pšovkou.

Územie dnešného mesta Mělník je osídlené už od neolitu. V oblasti Mělnicka sa tiež odohrávajú niektoré historické romány Eduarda Štorcha. Podľa starších historiografických názorov bol Mělník v 9. a 10. storočí centrom slovanského kmeňa Pšovanov – približne v mieste dnešného zámku sa nachádzalo hradisko Pšov.
Mělník je hrad přestavěný na zámek na vrchu nad řekou Labe. Tvoří tak jednu z dominant města Mělníka. Dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby a pozdějších úprav. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Mělník není jen centrum vinařství se zámkem a historickým centrem zčásti obklopeným hradbami. To nejzajímavější se tady totiž skrývá pod zemí, ať už jde o zámecké vinné sklepy, vinařskou expozici v muzeu, městské podzemí s unikátní studnou anebo kostnici pod chrámem sv. Petra a Pavla.

Co musíte vidět v Mělníce
Pod bílým kruhem v dlažbě uprostřed Náměstí míru se nachází 54 m hluboká středověká studna, zapsána v české Guinessově knize rekordů jako nejširší v tuzemsku; těsně nad hladinou její průměr dosahuje 4,543 m. Pochází ze 14. století, ale zaklenuta byla až na konci 19. století – a klenbu už nyní zdobí tenké dlouhé krápníky. Do studny můžete nahlédnout při prohlídce mělnického podzemí, uvidíte i malou expozici hrdelního soudnictví a model rumpálu, který se používal k čerpání vody.

Koho byste měli znát z mělnické historie
Že je Mělník městem vína se přesvědčíte na zámku s restaurací, cukrárnou a hlavně s rozsáhlými vinnými sklepy. Při jejich prohlídce se seznámíte i s nejznámějším mělnickým vínem, plněným do originálních lahví, takzvaných kalamářů, a pojmenovaným po svaté Ludmile (asi 860–921), babičce svatého Václava. Ludmila je považovaná za zakladatelku mělnických vinařských tradic, její jméno nese též zámecká vinice s vinotékou a letní terasou s výhledem na soutok Labe a Vltavy.

Cestovatelská potěšení města Mělník
Až navštívíte mělnickou raritu, tedy kostnici v kryptě chrámu sv. Petra a Pavla, vyjděte na zámecké terasy. Odtud uvidíte jak soutok Labe s Vltavou, tak historické zdymadlo na říčním kanálu v Hoříně; mimochodem tady i na nedaleké pískovně Baraba se v zimě skvěle bruslí. Rodinám s dětmi se bude líbit také Zoopark v Zelčíně či pitoreskní skalní byty ve Lhotce u Mělníka, příjemné koupání v letních dnech nabízí Harasov, místo předené temnými pověstmi o hrůzném Krvomlýnu.

Soutok Labe a Vltavy

V Krkonoších pramenící Labe přitéká do Mělníka od jihovýchodu, z pohledu proti proudu více zleva. Ač je na soutoku s Vltavou méně mohutné než Vltava, řeka dál plyne právě jako Labe a vlévá se nad Hamburkem do Severního moře.
Vltava pramení na Šumavě, je nejdelší českou řekou (430,2 km).
Soutok Lave a Vltavy je vidět při důkladném pohledu vlevo, lepší výhled je z chrámové věže. Přímo naproti vyhlídce vtéká do Labe Vraňansko-hořínský plavební kanál s plavebními komorami z roku 1905, dodnes funkční technickou památkou v secesním slohu, kterou lze navštívit – od rozcestníku u zámku po žluté turistické značce.

Dějiny zámku (hradu)

Předchůdcem Mělníka bylo raně středověké hradiště postavené nejspíše na přelomu devátého a desátého století. Rozsahem se krylo přibližně areálem středověkého města a hradu. Předpokládá se, že v prostoru města bývalo předhradí, zatímco akropole se nacházela v místech zámku. Na konci desátého století se hradiště stalo sídlem kněžny Emmy a ve zdejší mincovně se razily denáry.

V roce 1274 povýšil král Přemysl Otakar II. mělnické podhradí na město a později Karel IV. na věnné město českých královen. Město se zároveň stalo centrem českého vinařství. Odsud se také dováželo víno pro českého krále.

Mělnický hrad, původně románský a gotický, zůstal v držení královské koruny až do roku 1542, kdy jej král Ferdinand I. zastavil Zdislavu Berkovi z Dubé a Lipé. Ten hrad přestavěl na pohodlné sídlo v renesančním slohu. Při přestavbě vzniklo také severní křídlo s věží.

Po třicetileté válce, kdy zámek zpustl, byl roku 1646 zastaven Černínům z Chudenic, kteří na mělnickém panství hospodařili pět set let. Poté zámek od císaře Leopolda I. koupili a v letech 1685–1686 provedli barokní úpravy, čímž zámek získal dnešní vzhled.

Roku 1753 mělnický zámek přešel na dnešní majitele zámku, sňatkem Marie Ludmily, poslední dědičky z rodu Černínů, za Augusta Antonína z Lobkowicz. Lobkowiczové vlastnili zámek až do roku 1938, kdy jim jej nejprve konfiskovali nacisté a po roce 1948 byl komunisty znárodněn.

V roce 1992 byl zámek v restituci vrácen zpět rodu Lobkowiczů, konkrétně knížeti Jiřímu Janu z Lobkowicz a prošel další rekonstrukcí.

Jiří Lobkowicz

Jiří Jan Lobkowicz (resp. Jiří Jan, princ z Lobkovic, * 23. dubna 1956 Curych, Švýcarsko), celým jménem Jiří Jan Maria Melchior Lobkowicz je česko-švýcarský politik a finančník. Pochází z knížecí mělnicko-hořínské větve rodu Lobkoviců. Byl předsedou politické strany Cesta změny (2001–2009), k roku 2010 byl místopředsedou Strany evropských demokratů, skupiny Evropského parlamentu.

Je potomkem knížecí rodiny, která žije v českých zemích s výjimkou nuceného přerušení asi 800 let. Narodil se roku 1956 v Curychu jako druhý z dvojčat do rodiny Otakara Lobkowicze a Zuzany Széchenyi. Bratru Antonínu Lobkowiczovi tak připadl titul kníže, Jiřímu Janovi pak titul princ. V době komunistické vlády v Československu žil v zahraničí, ve švýcarské Ženevě. Po maturitě na jedné ze soukromých internátních škol na březích Ženevského jezera vystudoval na vysoké škole v St. Gallen, pak působil ve vyšších funkcích v některých větších bankách. Po pádu komunismu se vrátil do Československa a v roce 1990 přijal československé občanství.

V restitucích byl Jiřímu Janu Lobkowiczovi navrácen rodinný majetek, který byl jeho rodině znárodněn po nástupu komunistické vlády, mj. zámek Mělník a rozsáhlé polnosti a vinice. Pracoval také v různých poradenských funkcích, byl např. poradcem ministrů federální vlády, dále členem dozorčích rad několika společností.

Byl předsedou politické strany Cesta změny, kterou 2001 založil. Předtím byl také místopředsedou Unie svobody. V evropské politice vystupuje v liberálních i demokraticky katolických kruzích, jejichž představitele zve i na setkání do Čech, která často organizuje.

Aktivní je v Řádu maltézských rytířů, jehož je rytířem, a je praktikující katolík.

Jiří Lobkowicz je podruhé ženatý. Poprvé se oženil 3. prosince 1988 v Morcote v kantonu Ticino se Švýcarkou Bettinou Egliovou (* 18. července 1958 Curych), dcerou továrníka Henriho Egliho a Hedwigy Naefové, která hovoří šesti jazyky. V roce 2011 se rozvedli. Bettina Lobkowiczová vystudovala vysokou školu ekonomickou. Pracovala pro Mezinárodní červený kříž a později jako investiční bankéřka v Curychu, poté v Londýně a už jako vdaná v Paříži. Než se přestěhovali v roce 1990 do Čech, bydleli v Monte Carlu. Manželství zůstalo bezdětné.

Druhou manželkou se stala operní pěvkyně Zdenka Belas (* 16. března 1978 Ústí nad Labem), čestná umělecká ředitelka Mezinárodního hudebního festivalu, pořádaného na mělnickém zámku. Dne 22. prosince 2011 se jim v pražské Podolské porodnici narodil syn Robert Christian Lobkowicz. 15. června 2012 uzavřeli partneři sňatek. Dne 2. března 2014 se jim narodil další syn Jakob Alexander.

xxxxxxxxxx

Viac info a foto nájdete vo Wikipedii v článkoch Mělník, Dějiny zámku, Jiří Lobkowicz
Viac info a foto nájdete na ticmelnik.cz a www.kudyznudy.cz

Zdroje: Wikipedie, www.kudyznudy.cz, ticmelnik.cz, YouTube, vlastné zdroje

Video:

Foto:

Foto z Hradu Mělník - zľava - Numik, kníže Jiří Lobkowicz, Karel

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

Mělnická vila Karola.
Pseudogotická Vila Karola mělnického okresního tajemníka Františka Vinklera. Postavená v romantickém stylu anglické gotiky. R. 1876 postaven dům čp. 41, o deset let později ve stejném slohu vystavěn dům čp. 40 a oba propojeny. Stavbu provedl podle projektu A. Filcíka mělnický stavitel D. Klusáček.

„Vždy je lepší hovořit s rozumným člověkem o něčem hloupém, než s hlupákem o něčem rozumném.“

Re: Karlov NEnumizmatický blog

Vila Karola + Karel

„Vždy je lepší hovořit s rozumným člověkem o něčem hloupém, než s hlupákem o něčem rozumném.“

Re: Karlov NEnumizmatický blog

Rocková legenda Jiří Schelinger

Deň predtým ako som navštívil Mělník, o ktorom som písal v predošlom článku, som navštívil Olšanské hřbitovy. Na tomto obrovskom cintoríne sa dá zablúdiť a zabudnite na to, že by ste našli nejaký hrob bez toho, aby ste si ho vopred vygúglili. Sú tu pochovaní rôzni českí velikáni, šľachtické rody, ale i bežní ľudia. Ak by ste vošli na Olšanské hřbitovy hlavným vchodom a na tretej odbočke by ste odbočili vľavo, tak druhý hrob vpravo patrí spevákovi Jiřímu Schelingerovi a jeho rodičom.

Jirku som spoznal v Nitre na výstave Agrokomplex, keď som mal asi 14-15 rokov, teda okolo roku 1977. Do Nitry vtedy chodil so skupinou Frantu Ringo Čecha. Jirkov rockový hlas a hudbu a tiež Ringove texty a Kubešove gitarové sóla sme vtedy všetci milovali. Bolo to obdobie hard rocku, keď svet počúval Deep Purple a Black Sabbath a my deti komunizmu sme fičali na Jirkovi a na Katapulte, Olympicu, Prúdoch, či Eláne. S Jirkom sme vtedy všetci nadšene viedli debaty na tému rocková hudba. Okrem Nitry sme spolu s Jirkom pili a debatovali v Blave, Brne, Ostrave, či Prahe, kam sme chodili na jeho koncerty. Boli to krásne časy, až kým neprišiel osudný Jirkov skok do Dunaja, ktorý ukončil život nášho kamaráta. Ringo sa raz vyjadril, že "kdybych tam byl já, tak mu dám pár facek a nikam by neskočil". Žiaľ, Ringo tam nebol. Jirko skočil. Skončil na Olšanských hřbitovech, kde som mu bol zapáliť sviečku.

Wikipedie o ňom píše ...

-----

Jiří Schelinger

Jiří Schelinger (6. března 1951 Bousov – 13. dubna 1981 Bratislava) byl český rockový zpěvák a skladatel, jedna z předních postav českého rocku.

Narodil se ve vesničce Bousov, ležící na samé hranici Českomoravské vrchoviny nedaleko Čáslavi. Jeho otec byl učitelem hudby, matka květinářka a on sám brzy propadl muzice, v mládí začal hrát na klavír a později kytaru. Měl bratra Milana. Záhy se přestěhovali do Čestmírovy ulice v Praze-Nuslích, rodiště jejich otce Josefa, kde navštěvoval 91. osmiletou střední školu (na Náměstí Československých legionářů, dnes základní škola v Praze-Nuslích, Táborská ulice). Byl oblíben i u starších spolužáků s nimiž budoval na škole zájmovou kytarovou skupinu. Poté začal navštěvovat střední odborné učiliště, ale studium na instalatéra nedokončil. V době studia byl po srpnu 1968 zadržen kvůli podezření z účasti na podvodu (s bývalými spolužáky šířil po Nuslích plakáty typu „zachvatčiki marš odsjuda“, „iditě damoj“, „okupanti táhněte“, „Moskva 2000 km“ nebo „tavarišči šmitěc“, „Šalgoviči, Šalgoviči, rozbijem ti prdel biči“, apod., varoval však spolužáky při tvorbě nápisu „rusáci a uzený nejlepší jsou studený“) a umístěn do zadržovací vazby, kde se pokusil o demonstrativní sebevraždu, aby byl dříve propuštěn. Na jejím základě podstoupil psychiatrické vyšetření, které mělo za následek získání modré knížky, která ho osvobozovala od služby v armádě. Po propuštění z léčebny v Bohnicích se stal kulisákem v divadle Jiřího Wolkera (dnes divadlo v Dlouhé).

Jeho první kapelou, kterou založil již na základní škole v Nuslích a ve které hrál na kytaru, byla Nothing But Nothing. Později vystupoval v barové skupině Ivo Trojana Smaragd, který si ho přizval ke spolupráci. Během vystupování v Liberci se seznámil i se svojí budoucí první ženou Alenou. Manželství se ale nevydařilo a vyústilo rozvodem. Z manželství má dceru Andreu.

Poté nastoupil na místo kytaristy a zpěváka bluesové kapely The Happy Five. Ta však odjela bez Jiřího Schelingra na angažmá do Finska, proto přijal nabídku Karla Šípa a stal se členem jeho skupiny Faraon. S tou natočil roku 1972 svůj první velký hit, píseň Holubí dům od skladatelů Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka a několik dalších singlů. V roce 1973 pak přešel do skupiny Františka Ringo Čecha. Dle vyjádření Františka Ringo Čecha účelem přibrání bylo přitvrzení zvuku kapely. Společně pak nahrávají první nový hit Švihák lázeňský a následně album Nemám hlas jako zvon.

Od roku 1975 měl zakázáno vystupovat v rodném okrese. V roce 1977 podepsal antichartu (je zřejmé proč, není však známo zda, kde a kdy).

Roku 1977 společně nahráli další studiové album Hrrr na ně…, u kterého panovaly obavy ze zásahu cenzury, jednalo se o první hardrockovou desku v Česku. V 70. letech se mezi příznivci Jiřího Schelingra objevuje fáma, že britská skupina Black Sabbath zvažuje angažmá českého zpěváka jako náhradu za Ozzyho Osbourna, na tehdejší dobu revoluční zpráva. Následně odjeli na koncertní turné do Ruska. V Polsku dělali předskokany anglické kapele Smokie. O dva roky později vydal LP album Nám se líbí, následně se začalo připravovat nové album s názvem Zemětřesení, které ale nebylo kvůli jeho předčasnému úmrtí dokončeno (v roce 1993 nakonec vzniklo ve složení Brichta, Doležal, Henych a Smetáček).

13. dubna 1981 odjel na pozvání bratislavského studia Československé televize do Bratislavy, kde měl natočit na playback svůj filmový hit Což takhle dát si špenát. Za dosud nevyjasněných okolností skočil z bratislavského Starého mostu do Dunaje. Teorií, proč se tak stalo, existuje několik. U bratislavské vinárny se setkal se svou bývalou přítelkyní a jejím novým přítelem a posilněni alkoholem začali konverzovat. Po odchodu z restaurace se k této trojici na bratislavském Hviezdoslavově náměstí přidali dva neznámí přibližně pětadvacetiletí muži, kteří zpěváka poznali a začali ho provokovat různými nevhodnými poznámkami. Po chvíli někdo, jen tak mimochodem, navrhl skok z mostu do Dunaje. Schelingerova obdivovatelka to brala jako žert, zřejmě i Jiří. Vzápětí se skupinka pěti mladých lidí vydala ke Starému mostu. V momentě, kdy skupinka došla přibližně doprostřed Starého mostu mezi druhý a třetí pilíř, nabraly události rychlý spád. Jeden ze dvou neznámých mužů se svlékl do slipů a bez váhání skočil do noční řeky. Neváhal ani Jiří Schelinger. Své obdivovatelce podal tašku s doklady a do Dunaje skočil také, ale oblečený. Vyzývatel se měl zachránit chycením bóje v řece, Schelinger nikoliv.

Údajně jeho mrtvé tělo bylo vyloveno z vody 7. května 1981 u osady Bodíky, v katastru obce Horný Bar, ve značném stupni rozkladu. Protože nebylo prokázáno cizí zavinění, bylo jeho úmrtí uzavřeno jako nešťastná náhoda. To, že jeho tělo nebylo nikdy identifikováno nikým z jeho rodinných příslušníků či alespoň známých, vedlo některé jeho fanoušky k domněnce, že skok přežil a žije někde v ústraní a k dalším spekulacím.

Jeho tělo je dle oficiální zprávy uloženo na hřbitově v pražských Olšanech.

Spekulace o smrti
Jeho smrt nebyla nikdy zcela objasněna a je opředena řadou záhad. Spekuluje se o několika verzích. Mohlo se jednat o úkladnou vraždu zosnovanou Státní bezpečností. Zpěvák také mohl být pod vlivem marihuany, mohl se utopit kvůli Ivě Janžurové. Také se spekuluje, že mohlo jít o pokus zpěváka emigrovat, žít v ústraní či o sebevraždu. Současně se spekuluje, že tehdejší Veřejná bezpečnost se pokusila případ rychle uzavřít a za tělo Jiřího Schelingra bylo prohlášeno tělo cizího neznámého muže, který měl být z Dunaje taktéž vytažen. Tuto teorii podporuje i vyjádření jeho bratra Milana, který po letech získal pitevní zprávu popisující tělo zpěváka jinak než ve skutečnosti byl, příčinou smrti měl být údajně infarkt. Totožnost těla nikdy nebyla určena žádným rodinným příslušníkem ani blízkým člověkem Schelingera. Závěr, že se jedná o tělo zpěváka, byl učiněn na základě zubařské karty.

Jeho bratr Milan Schelinger současně tvrdí, že jeho tělo bylo nalezeno až na březích Dunaje později v Maďarsku, kde byl následně pochován jako neznámý muž.

Přes svůj krátký život se stal legendou českého bigbítu. Jeho zpěv je dodnes jedním z nejcharakterističtějších v české rockové historii a je považován za jednoho z největších českých rockových zpěváků, jeho hity jsou stále populární.

K šedesátému výročí jeho narození (a třicátému výročí úmrtí) mu byla v březnu 2011 na jeho domě v Praze 4 Nuslích, kde od raného dětství bydlel (Čestmírova 18, Nusle čp. 266), odhalena busta s pamětní deskou.

-----

Toľko Wikipedie.

Tieto dve vety ... "V 70. letech se mezi příznivci Jiřího Schelingra objevuje fáma, že britská skupina Black Sabbath zvažuje angažmá českého zpěváka jako náhradu za Ozzyho Osbourna, na tehdejší dobu revoluční zpráva" ... a ... "V Polsku dělali předskokany anglické kapele Smokie" ... boli v tých rokoch také pecky správy, aké si dnes mladá generácia v hudobnej branži nedokáže predstaviť. Jirko bol vtedy malý boh, ktorý mohol všetko. Iba dvaja ľudia mali vtedy naňho silný vplyv. Boli to Ringo a jeho manželka. Sám nám to viackrát povedal.

Naposledy som Jirku videl asi necelý rok pred jeho smrťou. To už bol v zajatí alchymie a rôznych siekt. Už to nebol on, menil sa. Jirko podľa mňa priťahoval problémy a smrť keby neprišla vtedy v Blave, tak by prišla neskôr, ale prišla by.

-----

Jirka - Pohřeb přítele

Sychravý den, smuteční blues,
dva koně táhnou pohřební vůz,
varhaní tóny, prostor a čas,
kamarád dobrý opouští nás.

Smutný jsem, neslyším tvůj milý hlas,
smutný jsem, nevidím tvé věrné oči,
smutný jsem, nechápu proč všechno končí.

Zvědavců hejna, ruší můj žal,
příteli jediný, kdo mi tě vzal,
varhaní tóny, prostor a čas,
kamarád dobrý opouští nás.

Smutný jsem, neslyším tvůj milý hlas,
smutný jsem, nevidím tvé věrné oči,
smutný jsem, nechápu proč všechno končí.

Sychravý den, smuteční blues,
dva koně táhnou pohřební vůz,
oponu zatáhnou, zůstanu sám,
příteli jediný, kam teď jít mám?

Zdroje: Wikipedie, YouTube, vlastné zdroje text foto

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

Westland Healey Roadster

Na stránke www.rajveteranu.cz je na predaj tento nádherný veterán ...

Westland Healey Roadster patří mezi unikátní a velmi vzácné sběratelské vozy. Mezi lety 1946 až 1950 vzniklo pouhých 64 kusů! Tento je navíc vítězem mnoha slavných závodů a držitelem oprávnění pro legendární závod Mille Miglia. Za zmínku také stojí rozsáhlá fotogalerie známých osobností v historii Healey a vlastnictví vozu samotným Donaldem Healey, který s ním slavil úspěchy na závodech Mille Miglia, Alpine Rally a Targa Florio! Když byl Westland Healey Roadster poprvé představen, veřejnost uchvátil nejen svou nadčasovou karoserií, ale také chytrou technikou pod ní. Všechna kola měla nezávislé zavěšení, bytelný podvozek s výztuhou do X a nízkou hmotnost kolem 1000 kilogramů. Ke sportovním jízdním vlastnostem přispěl také čtyřválcový motor Riley. Tento kousek byl prodán prvnímu majiteli v Kalifornii a v roce 1999 importován do Holandska, kde až dodnes byl v rukou jednoho majitele. Celkově se pyšní vynikajícím vizuálním i technickým stavem, který je podpořen vysokou mírou originality. Pouze lak karoserie byl jednou obnoven v původním odstínu. Od roku 1999 byl Westland servisován v profesionálním zázemí galerie Altena Classic Service, která jej nyní nabízí. O voze tak má patřičný přehled. Po technické stránce vše funguje spolehlivě. Také historie je zcela známá a milovníky závodů jistě potěší účast na Mille Miglia v letech 2008, 2009, 2011, 2012, 2014 a 2018. Zajímavostí jsou plaketky z každého ročníku, připnuté k volantu.

Typ: Westland Healey Roadster
Karoserie: Roadster
Palivo: Benzín
Převodovka: Manuální
Poháněná kola: Zadní
Barva: Zlatá
Rok výroby: 1947
Cena: dohodou na dotaz

Viac na: https://www.rajveteranu.cz/24961-westland-healey-roadster

Zdroje: www.rajveteranu.cz

Foto:

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

...

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

...

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

...

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

...

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

Tento zberateľský kúsok Westland Healey Roadster, ktorý vlastnil samotný Donald Healey, ktorý s ním slávil úspechy na závodoch Mille Miglia, Alpine Rally a Targa Florio môže mať podľa mňa predajnú cenu okolo 10.000.000 Kč. ((10 000 000 CZK = 388 636 EUR)

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

Doplnok k článku Rocková legenda Jiří Schelinger

Ringo Čech o Jiřím Schelingerovi -

Foto:
Najkvalitnejšia zostava Ringovej kapely ...
Jirka - spev perkusie, Stárek - bicie, Kavale - basa, Kubeš - sólovka spev vokál, Ringo - kapelník a bongo šoumen (zdroj YouTube)

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog

Zomrel francúzsky spevák, skladateľ a herec Charles Aznavour

Svetové médiá vydali správu, že včera 1.10.2018 zomrel v Paríži vo veku 94 rokov francúzsky spevák, skladateľ a herec Charles Aznavour.

Kto bol Charles Aznavour ?

Charles Aznavour (arménsky: Շառլ Ազնավուր; 22. května 1924 Paříž – 1. října 2018 Mouriès) byl francouzský šansoniér arménského původu, zpěvák, písničkář, textař, herec, diplomat a podnikatel. Hrál nebo vystupoval v 60 filmech, složil přes 1000 písní. Prodáno bylo přes 100 milionů hudebních nosičů.

Narodil se jako syn arménských uprchlíků Míši a Kédar Aznavurjanových, kteří se usídlili v Paříži asi rok před jeho narozením. Tatínek vedl restauraci, maminka zpívala po pařížských kabaretech, barech a šantánech. Mladý Charles se na svoji divadelní a hudební dráhu připravoval v divadelních a baletních kurzech. První začátky své profesionální kariéry prodělal neúspěšně s pianistou Pierrem Rochem. Intenzivně pracoval pro Édith Piaf, které psal písňové texty i celé písničky, ta mu pak roce 1945 velice pomohla k prvnímu americkému a kanadskému turné. Roku 1950 se Charles definitivně osamostatnil, nejprve působil jako textař a písničkář, psal pro jiné známější zpěváky a šansoniéry. Teprve později začal zpívat sám. Jeho charakteristický hlas má své chraplavé zabarvení způsobené nedomykavostí hlasivek, na které si posluchači a kritika museli dost dlouho zvykat. Později se proslavil i jako velmi úspěšný filmový herec. Byl také velmi úspěšným podnikatelem, vlastnil velké hudební vydavatelství a koncertní agenturu.

Charles Aznavour je často označován za „francouzského Franka Sinatru“, často zpíval o lásce. Psal muzikály, kolem tisíce písniček, stovku desek a objevil se v šedesáti filmech. Jeho nejslavnější rolí je asi role ve filmu Střílejte na pianistu Francoise Truffauta. Aznavour zpíval v mnoha jazycích (samozřejmě francouzsky, pak anglicky, italsky, španělsky, německy, rusky, arménsky, portugalsky), což mu nakonec pomohlo dostat se až na jednu z nejslavnějších scén světa - newyorskou Carnegie Hall a na další přední špičkové scény po celém světě. Často uváděl píseň Que C'est Triste Venise, jejímž autorem je arménský hudebník 18. století Sayat Nova a Aznavour ji zpíval v několika jazykových mutacích: francouzsky, italsky (Com'è Triste Venezia), španělsky (Venecia Sin Ti), anglicky (How Sad Venice Can Be) a německy (Venedig im Grau).

V roce 1970 Charles Aznavour zaznamenal obrovský úspěch ve Velké Británii, když jeho píseň She obsadila první místo britských hitparád. Další dobře známou písní na britských ostrovech je potom Dance in the Old Fashioned Way.

Aznavour byl obdivovatelem kanadského Québecu, kde hrál v montrealských kabaretech před tím, než se proslavil. Pomohl také k úspěchu quebecké textařce Lyndě Lemayové (* 1966) ve Francii.

Po ničivém zemětřesení v Arménii v roce 1988 založil Aznavour charitativní spolek Aznavour pro Arménii, se kterým vybíral peníze pro zemětřesením postižené oblasti. Se svým švagrem, Georgesem Garvarentzem, napsali píseň Pour Toi, Armenie, která zaujímala první místa hitparád po třináct týdnů. Zisky z honorářů šly do Arménie. V Jerevanu je po Aznavourovi pojmenováno náměstí. V roce 1995 byl Charles Aznavour jmenován vyslancem a stálým zástupcem při UNESCO v Arménii. Aznavour byl také členem Armenia Fund International Board of Trustees. Tato organizace poskytla více než 150 milionů dolarů na humanitární pomoc a rozvoj infrastruktury v Arménii po roce 1992. V roce 1997 dostal Aznavour nejvyšší francouzské státní vyznamenání – Řád čestné legie.

V anketě americké zpravodajské televizní stanice CNN a internetového deníku Time Online byl Charles Aznavour v roce 1998 zvolen za Největšího umělce století na celém světě. Hlasovalo pro něj 18 % lidí, předčil i Elvise Presleyho nebo Boba Dylana. Poté, co zemřel Frank Sinatra, byl Charles Aznavour považován za posledního z tzv. „Velkých“.

Jeho písničky zpívalo mnoho osobností světové hudby - od Freda Astaira a Binga Crosbyho po například Raye Charlese nebo Lizu Minnelli (s tou Charles Aznavour nazpíval duet Mon emouvant amour). V roce 1974 nahrál americký jazzman Jack Jones album celé sestavené z písní Charlese Aznavoura nazvané Write Me A Love Song, Charlie, které bylo znovu vydáno v roce 2006. Pro film Notting Hill nahrál zase britský hudebník Elvis Costello slavnou Aznavourovu skladbu She. Písně Charlese Aznavoura také často zpívá jeho dobrý přítel španělský tenor Plácido Domingo. Především pozoruhodnou a výjimečnou verzi Ave Maria z roku 1994, která se řadí k Aznavourovým vrcholům.

Na začátku podzimu 2006 Aznavour zahájil své rozlučkové turné koncerty v Kanadě a USA, doprovázen nadšenými ohlasy diváků i kritiků. Roku 2007 Aznavour zahájil turné v Japonsku a Asii. V druhé polovině roku 2007 viděla Paříž návrat Aznavoura na prkna Kongresového paláce, kde odehrál celkem 20 představení. Tyto koncerty byly dlouho dopředu vyprodané. Následovaly koncerty v Nizozemsku a Belgii a po zbytku Francie. Aznavour se tak loučil se svými posluchači. Jeho rozlučkové turné mělo trvat do roku 2010. Stále zpíval v mnoha jazycích bez pomoci techniky, která zpěvákovi zobrazuje text tak, aby to neviděli diváci.

Dne 30. září 2006 měl Aznavour koncert v Jerevanu, hlavním městě Arménie jako začátek „kulturní sezóny“ Arménie mon amie ve Francii.

V roce 2006 odcestoval 82letý Aznavour na Kubu, kde společně s Chucho Valdesem nahrál své zatím poslední album Color ma vie, ovlivněné latinsko-americkými rytmy. Toto album pak představil na koncertě v Moskvě v dubnu 2007. Později, v červenci 2007, Aznavour zpíval na koncertě na slavném francouzském festivalu Vieilles Charrues Festival, kde zahrál své největší hity.

V únoru 2008 Aznavour dokončil turné v Portugalsku. V lednu 2008 se zúčastnil hudební soutěže francouzské televize Star Academy, kde si s jedním soutěžícím zazpíval svůj hit Emmenez-Moi. Na jaře 2008 se Aznavour vydal do Jižní Ameriky, kde měl množství koncertů v Argentině, Brazílii, Chile a Uruguayi.

V prosinci 2008 mu prezident Arménie udělil arménské občanství. Dne 7. února 2009 byl jmenován arménským velvyslancem ve Švýcarsku, kde zemi zastupuje také u OSN v Ženevě a dalších mezinárodních organizací.

V roce 2011 se na internetu rozšířila zpráva, že Aznavour zemřel. Ten však v reakci na to v radiu RTL s úsměvem prohlásil „Já nejsem mrtvý“. V témže roce ve věku 87 let uskutečnil řadu koncertů v pařížské Olympii.

V roce 2012 vystupoval v Montréalu, 2013 vydal album písní, které složil s Gilbertem Bécaudem v letech 1950–70.

V roce 2014 nazpíval v duetu s mladou francouzskou zpěvačkou Zaz na jejím albu píseň J´aime Paris au mois de mai a ke svým 90 narozeninám uspořádal celosvětové turné od Izraele přes Velkou Británii, Itálii, Polsko, USA až po Kanadu.

V květnu 2015, ve svých 91 letech, vydal album Encores.

Charles Aznavour v Československu

V bývalém Československu koncertoval Aznavour pouze jednou v Bratislavě v listopadu 1978. V Praze měl vystoupit již v roce 1969, koncert ale v souvislosti se smrtí Jana Palacha zrušil.

V létě 2001 (od 20. 6. do 3. 7.) natáčel v Praze nízkorozpočtový TV film Angelina, kde ztvárnil v hlavní roli postavu Luciena. V roli vyléčené bývalé alkoholičky, která se živí taxikařením, si zahrála herečka Jana Švandová.

Dne 6. dubna 2016 vystoupil v pražském Kongresovém centru s programem, při kterém zazpíval nejznámější písně své hudební kariéry.

Ve dnech 15. a 16. března 2018 Aznavour opět navštívil Prahu. Dne 15. března se zúčastnil slavnostního zahájení Mezinárodního pražského filmového festivalu - Febiofest. Byla mu udělena cena Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Dne 16. března vystoupil na koncertu v Kongresovém centru Praha v rámci světového turné, kde zazněly jeho nejznámější písně.

Zdroje: Wikipedie, YouTube
----------------------------

Foto:

Autor: Mariusz Kubik – Vlastní dílo, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=33589077

Aznavour v roku 2014

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Charles Aznavour

Charizmatický pretekár Ayrton Senna

Tento článok uverejňujem ako poctu najlepšiemu pilotovi F1 všetkých čias ...

Ayrton Senna da Silva (* 21. marec 1960, São Paulo – † 1. máj 1994, Bologna) bol brazílsky automobilový pretekár F1. Titul majstra sveta formuly 1 vyhral za svoju kariéru celkom trikrát. Zomrel ako 34-ročný počas tragickej nehody pri Veľkej cene San Marina 1994.

Od malička ho zaujímal motošport a v roku 1964, keď mal Ayrton štyri roky, zostavil mu otec Milton prvú motokáru. Ako dvanásťročný sa rozhodol, že v jeho živote bude na prvom mieste motošport a škola Colegio Rio Branco bude druhoradá. Svoje prvé preteky absolvoval vo veku 13 rokov. 1. júla 1973 vyhral prvé preteky. V roku 1977 sa stal juhoamerickým majstrom sveta v motokárach. Svetový majstrovský titul však v motokáre nikdy nezískal. V roku 1981 sa presťahoval do Anglicka, kde získal titul v britskej formule Ford 1600. Koncom roku 1982 mu ponúkol šéf tímu McLaren Ron Dennis šancu debutovať vo F1. Senna vtedy ponuku odmietol. O šesť rokov neskôr získal s týmto tímom prvý zo svojich troch majstrovských titulov.

1984
V roku 1984 štartoval prvý raz na F1 s tímom Toleman TG183B na Veľkej cene Brazílie v Rio de Janeiro. Kvalifikoval sa na výbornom šestnástom mieste, ale v pretekoch vydržal iba do ôsmeho kola. Tým Toleman bol v porovnaní s ostatnými tímami pomerne malý, ale aj tak sa mu podarilo zostaviť slušný monopost. Prvé body sa Sennovi podarilo nazbierať počas GP Afriky v Kyalami, v apríli 1984. Navyše sa mu však podarilo veľmi dobre zapôsobiť aj v GP Monaka. V daždivých pretekoch síce odštartoval až z trinásteho miesta, ale dokázal sa v krátkom čase prepracovať až na druhú pozíciu. V dobe, keď sa približoval k prvému Alain Prostovi, boli preteky pre prudký dážď ukončené. Po šestnástich pretekoch sa nakoniec umiestnil na deviatom mieste s trinástimi bodmi.

1985
Jeho prestup do tímu Lotus nebol jednoduchý, podľa zmluvy s Tolemanom mal Senna za túto stajňu ešte rok jazdiť, nakoniec sa mu však podarilo zo zmluvy vykúpiť a prestup bol možný. Lotus 97T poháňaný motorom Renault bol jedným z najlepších modelov tejto stajne a Senna jeho kvality dokázal patrične zúročiť. Prvé preteky na domácej trati v Brazílii síce nedokončil pre problémy s elektronikou, ale v druhej GP, ktorá sa išla na Portugalskom Estorile už zvíťazil. V priebehu sezóny ho trápili mechanické závady, ktoré mu mnohokrát nedovolili obhájiť prvé miesto z kvalifikácie aj v pretekoch. Do konca sezóny sa mu podarilo vyhrať už iba jednu veľkú cenu a to GP Belgicka, ktorá sa rovnako ako tá v Portugalsku išla za dažďa. Sezónu potom dokončil na štvrtom mieste s 38 bodmi na konte.

1986
Druhá sezóna s Lotusom bola ešte lepšia ako tá prvá. V prvej GP, ktorá sa išla opäť na domácej trati v Brazílii, došiel Senna na druhom mieste za svojím krajanom Nelsonom Piquetom. Druhé preteky sezóny v španielskom Jereze vyhral pred Nigelom Mansellom. Prvýkrát vo svojej kariére sa tak ujal vedenia majstrovstiev sveta. Mechanické závady na jeho monoposte však zavinili, že tento rok do bojov o titul nezasiahol. Aj keď sa mu podarilo vyhrať GP USA a niekoľkokrát prísť na druhom a treťom mieste, na Alaina Prosta v McLarene a na dvojicu od Williamsu Mansell, Piquet jednoducho nemal. Sezónu teda opäť dokončil na štvrtom mieste, tentoraz však už s 55 bodmi.

1987
Štart sezóny sa Sennovi príliš nepodaril, ale potom, čo dokázal vyhrať štvrtú a piatu GP v Monaku a v USA, ujal sa vedenia v šampionáte. Boj o titul zvádzal so svojím krajanom a Piquetom a Britom Mansellom, idúcimi s monopostmi Williams Honda. Nádej na výhru v šampionáte držal dlho, definitívne ju však stratil po GP Austrálie. Pri kontrole Sennovho vozidla bolo zistené, že brzdové bubny jeho Lotusu sú širšie ako legálne povolené a z pretekov bol diskvalifikovaný. Po tejto diskvalifikácii skončil v konečnom poradí na treťom mieste s 57 bodmi.

1988
Po vypršaní zmluvy s Lotusom nastúpil Senna do tímu McLaren a stal sa tak tímovým kolegom dvojnásobného majstra sveta Alaina Prosta. Vzťah medzi týmito dvoma jazdcami nebol nijako idylický, čo mnohokrát vyvrcholilo dramatickými incidentami pri pretekoch, aj mimo nich. Počas roka 1988 vyhrala táto dvojica 15 zo 16 pretekov (z toho Senna osem) seriálu GP. Senna tak prvýkrát vo svojej kariére vyhral celý šampionát F1. Na prvom mieste sa umiestnil s 90 dosiahnutými bodmi.

1989
Aj v tomto roku pokračoval boj medzi oboma jazdcami jazdiacimi s monopostmi McLaren. Ich vyrovnaný boj potom vyvrcholil počas predposlednej GP v japonskej Suzuke, kde majstrovský titul získal Prost, po neblaho preslávenom incidente. V jednej zo šikán sa Senna pokúsil o predbehnutie, počas ktorého sa zrazil s Prostom, ktorý však nepatrne a úplne nelogicky zatočil k Sennovi, smerom von z dráhy. Tento manéver bol veľmi riskantný a Senna zaň bol neskôr veľmi kritizovaný, pri hlbšom pohľade sa však dá pochopiť. Prost mal predpoklad získať titul, ak Senna tieto preteky nevyhrá, čo bol dôvod Sennovho kroku a možno aj dôvod Prostovho nepatrného zatočenia. O tom však môžeme len špekulovať. Sennovi sa síce podarilo dôjsť do depa, kde si nechal svoje vozidlo opraviť a opäť sa zaradil do pretekov a dokonca ich vyhral, bol však nepochopiteľne diskvalifikovaný pre nedovolené skrátenie zákruty. V boji o titul v šampionáte tak nakoniec skončil na druhom mieste so šesťdesiatimi bodmi.

1990
Boj medzi týmito dvoma pretekármi neustal ani v nasledujúcom roku a incidenty, podobné tomu zo Suzuki 89, sa neustále v pozmenenej verzii opakovali. Ani jeden z nich nedaroval druhému nič zadarmo. V tomto roku bol tímovým kolegom Ayrtona Sennu Rakúšan Gerhard Berger, ktorý sa stal na rozdiel od Prosta, jazdiaceho tento rok za Ferrari, jeho blízkym priateľom. Šampionát nakoniec vyhral Senna so 78 bodmi pred druhým Prostom.

1991
V roku 1991 bol Sennovým stajňovým kolegom opäť Gerhard Berger. Prost naďalej zostáva vo Ferrari. Tento rok tu pre neho nie je tak úspešný ako ten minulý a do bojov o titul tak viac než on zasahuje Brit Nigel Mansell jazdiaci za tím Williams. On tiež nakoniec obsadzuje druhé miesto za Ayrton Sennom, ktorý víťazí s 96 bodmi. Alain Prost, končí tento rok až na piatom mieste.

1992
Sezóna 1992 neprebiehala podľa Sennových predstáv. V šampionáte skončil až na štvrtom mieste so 73 bodmi. Znechutenie a sklamanie z neschopnosti McLarenu súperiť s Williamsom sa tiež nepochybne prejavilo na nerozhodnosti pri uzatváraní kontraktu na rok 1993. Pred začiatkom roka testoval Senna pre tím Marlboro Penske v Indycars a dokonca zvažoval dočasný odchod z F1. McLaren sa v tej dobe potýkal s problémom týkajúcim sa dodávky motorov, pretože Honda ukončila svoju dodávku. Šéf tímu McLaren Ron Dennis sa pokúsil zaistiť dodanie motorov Renault, montovaných do dominantných vozidiel Williams v roku 1992. Keď tento obchod stroskotal, zaistil Dennis dodávku motorov Ford – ale s nižším výkonom ako tie, ktoré používal tím Benetton.

1993
Počas predsezónnych testov nového vozidla McLaren došiel Senna k záveru, že šasi je naozaj veľmi dobré. Vedel však, že motoru bude chýbať potrebný výkon. Odmietol preto podpísať zmluvu na túto sezónu, ale súhlasil, že bude jazdiť na báze preteky za pretekmi za milión dolárov za každé odjazdené preteky.

Sezóna nedopadla pre McLaren tak tragicky, ako to na začiatku vyzeralo. Sennovi sa celkom podaril úvod sezóny. V prvých pretekoch skončil druhý a v ďalších dvoch dokázal dokonca vyhrať. Aj prestížna GP Monaka sa nakoniec stala jeho korisťou. Po týchto pretekoch, šiestych v šampionáte, viedol Senna celý šampionát pred svojím hlavným sokom Alain Prost, idúcemu vo vozidle Williams. V tejto dobe sa tiež Senna upísal McLarenu na dokončenie súťaže. Ani on však nedokázal vyhrať tento nerovný boj s presilou. Majstrovský titul nakoniec získal Prost. Senna skončil na druhom mieste so ziskom 73 bodov.

1994
V roku 1994 nastúpil do tímu Williams. Nevyhral už ani jednu veľkú cenu. Prvé dve GP v Brazílii a Pacifiku nedokončil. Počas GP San Marina v Imole tragicky havaroval a na následky tejto nehody 1. mája 1994 v Bolonskej nemocnici zomrel.

Dodnes je považovaný za jedného z najlepších pilotov všetkých čias. Medzi jazdcami F1 vyhral dokonca anketu o najlepšieho jazdca všetkých čias.

Ayrton Senna

Racing crash

The 1994 San Marino Grand Prix was held on the "Autodromo Enzo e Dino Ferrari" circuit located in Imola, Italy, between 28 April, and 1 May 1994. Senna stayed in room no. 200 at the Hotel Castello in Castel San Pietro Terme.

The European leg of the F1 season, starting at Imola, was traditionally considered the beginning of the yearly competition. Senna, who did not finish the two opening races of the season, declared that this was where his season would start, with 14 races, as opposed to 16, in which to win the title. Williams brought modified FW16s to Imola in an attempt to improve the car's handling.

On Friday, Senna placed the car on the pole for a then-record 65th and final time, but he was upset by events unfolding that race weekend. Senna complained about the FW16's handling and reported that the car's performance was generally worse after the engineers' latest adjustments. During the afternoon qualifying session, Senna's compatriot and protégé Rubens Barrichello was involved in a serious accident when his Jordan became airborne at the Variante Bassa chicane and hit the tyre-wall and fence. Barrichello suffered a broken nose and arm, and withdrew from the event. Barrichello reported that Senna was the first person he saw upon regaining consciousness.

During Saturday qualifying, Austrian rookie Roland Ratzenberger was killed after the front wing of his Simtek-Ford broke entering the 310 km/h (190 mph) Villeneuve corner, sending the car into a concrete wall. Senna immediately visited the accident scene and medical centre. There he was met by FIA Medical Chief Professor Sid Watkins, who suggested to a tearful Senna that he should retire from racing and go fishing (a hobby they both shared), to which Senna replied that he could not stop racing. Senna was later called in front of the stewards for commandeering an official car and climbing the medical centre fence, and a row ensued, although Senna was not punished.

Senna spent his final morning on the Sunday talking to former teammate and rival Alain Prost to discuss the re-establishment of the Grand Prix Drivers' Association, with the aim of improving safety in Formula One. Prost had retired from the sport at the end of the 1993 season, and was now a media presenter. As the most senior driver in competition, Senna offered to take the role of leader, starting from the next race in Monaco. During the drivers' briefing, concerns had been raised about the mainly promotional use of a Porsche 911 lead car for the warm-up lap, with organizers agreeing to abandon the practice. It is said that Williams Chief Engineer Patrick Head had pranked Senna on the grid by advising him that the lead car would not be excluded from the warm-up lap after all.

At the start of the Grand Prix, Senna retained the lead from Schumacher, but proceedings soon became interrupted by a startline accident. JJ Lehto's Benetton-Ford had stalled and was hit by the Lotus-Mugen Honda of Pedro Lamy. A wheel and debris landed in the main grandstand, injuring eight fans and a police officer. The safety car, a sporty version of the Opel Vectra medium family saloon, was deployed for several laps. The Vectra's slow pace was later questioned because of the consequential drop in tyre pressures on the Formula One cars. Senna had pulled alongside the Vectra and gestured to the driver, Max Angelelli, to increase his speed. On lap 6, the race resumed and Senna immediately set a quick pace with the third-quickest lap of the race, followed by Schumacher.

As Senna rounded the high-speed Tamburello corner on lap 7, his car left the racing line at around 307 km/h (191 mph), ran in a straight line off the track, and hit the concrete retaining wall at around 233 km/h (145 mph), after what telemetry showed to be an application of the brakes for around two seconds. The red flag was shown as a consequence of the accident.

Within two minutes of crashing, Senna was extracted from his race car by Watkins and his medical team, including intensive care anaesthetist Giovanni Gordini. Initial treatment took place by the side of the car, with Senna having a weak heartbeat and significant blood loss (around 4.5 liters). Because of Senna's poor neurological condition, Watkins performed an on-site tracheotomy and requested the immediate airlifting of Senna to Bologna's Maggiore Hospital under the supervision of Gordini.

At 18:40, the head of the hospital's emergency department, Maria Teresa Fiandri made the announcement that Senna had died, but said the official time of death under Italian law was 14:17, which is when he impacted the wall and his brain stopped working. Watkins later said that as soon as he saw Senna's fully dilated pupils, he knew that his brainstem was inactive and that he would not survive.

Ještě v podvečer byla v Sao Paulu sloužena za Ayrtona Sennu smuteční mše pod širým nebem.

Prezident Brazílie Itamar Franco zaslal rodině zesnulého oficiální kondolenci. Na znamení nejvyšší úcty udělil Sennovi in memoriam nejvyšší státní vyznamenání Národní řád za zásluhy a vyhlásil třídenní státní smutek.

Od pondělního rána byl soudním nařízením okruh v Imole uzavřen. Přesto nad ochranným plotem u zatáčky Tamburello nechali lidé spoustu květin a transparentů. Další květiny lidé nechávali před institutem soudního lékařství Di medicina Legace, kam byl Senna v neděli večer převezen k soudem nařízené pitvě. Po pitvě státní zástupce potvrdil, že příčinou Sennovy smrti byla četná poranění hlavy, způsobená uraženým závěsem pravého předního kola, který prorazil hledí přilby a nad pravým obočím vnikl do mozku. V souvislosti s úmrtím Senny bylo zahájeno vyšetřování 17 osob.

Po ukončení všech nezbytných lékařských procedur byla rakev se Sennovým tělem, zahalená do brazilské národní vlajky, převezena na boloňské letiště. Poté byla letecky transportována do brazilského Sao Paula.

Když 4. května letadlo přistálo v Sao Paulu, cestu z letiště do Monumental Hall, kam byla rakev převážena, aby bylo lidem umožněno vzdát zesnulému poslední úctu, lemovaly desítky tisíc lidí s vlajkami a transparenty vyjadřujícími poslední úctu. Když rakev dorazila do budovy, byla zde nejdříve sloužena soukromá mše v kruhu rodiny. Po otevření pro veřejnost dosahovala fronta čekajících lidí několika kilometrů.

Další den bylo Sennovo tělo převezeno na hřbitov Morumbi. Jeho poslední cestu doprovázelo něco přes jeden a půl milionu lidí. Ceremoniálu se pak zúčastnilo něco přes 500 lidí včetně rodiny, známých a spolujezdců. Obřad konaný pod otevřeným nebem trval půl hodiny. Na hrobě Ayrtona Senny je vsazená mosazná deska s nápisem Ayrton Senna de Silva 21.3.1960 - 1.5.1994. Nada pode me separar do Amor de Deus. (Nic mě nedokáže oddělit od lásky Boží.)

Tragická havária Ayrtona Sennu

Zdroje: Wikipedia (sk,en,cz), www.zajezdime.cz, YouTube

Ayrton Senna foto

Autor: Instituto Ayrton Senna – Commons: Ayrton Senna 8.jpg, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=21410132

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Charles Aznavour

Text a obrázok k článku Ayrton Senna

Helmet design

In his karting days, Senna's helmet consisted of a plain white background with notable features absent. He experimented with several designs to satisfy him, such as a white, yellow, and green helmet, before settling on a design by Sid Mosca that included a yellow background with a green stripe surrounding the upper visor and a light metallic blue stripe surrounding the lower visor (both stripes are delineated in the other stripe's color) that was first seen in 1979; Mosca also painted helmets for Emerson Fittipaldi and Nelson Piquet.

According to Mosca, the blue and green stripes symbolised movement and aggression, while the overall yellow colour symbolised youth; the three colors were also identifiable with the Flag of Brazil. The helmet never had significant changes, apart from sponsorship. One such change was that Senna would occasionally alter the stripe from blue to black. The tone of yellow changed a number of times, while usually a rich sunburst yellow, in 1985 and 1986 in some races, he used a fluorescent neon yellow colour. In 1994, the helmet was a lighter, paler yellow to complement the blue and white of the Williams car. He used a number of helmet brands throughout his career. From 1977 to 1989, he used Bell (Star – '77 to '82, XFM-1 – '83 to '89), from 1990 to 1991 Honda's own Rheos brand, 1992 to 1993 he used Shoei (X-4) and for 1994 he returned to using Bell (M3 Kevlar). The helmet worn by Senna in the fatal race was returned to Bell in 2002 and was incinerated while family members watched.

Third-party adaptations

His nephew Bruno wore a modified version of his helmet design (a yellow helmet with a green and blue stripe) during his Formula One career, but the stripes are shaped after an S rather than being straight, under the chin area it has a green stripe, and it has a blue rounded rectangle in the top area. Bruno sported a modified helmet design for the final three races of the 2011 season to honour the 20th anniversary of Ayrton winning his last world championship.

At the 1995 Brazilian Grand Prix, Rubens Barrichello incorporated part of Senna's helmet design into his own. For the 2011 Brazilian Grand Prix, another variant of Senna's helmet was used by Lewis Hamilton and by Barrichello too. Hamilton used the design with permission from Senna's sister Viviane and the helmet was later sold in support of the IAS. At the 2015 Brazilian Grand Prix, Hamilton again varied his helmet design (this time, the rear only given FIA restrictions on design changes in force from 2015) accompanied with a Twitter announcement stating "Just for you, Brazil!! A tribute to the greatest".

Outside of motor racing, Brazilian cyclist Murilo Fischer wore a helmet based on Senna's helmet colour scheme of yellow with green and blue stripes on stage 11 of the 2015 Giro d'Italia, which finished on the Imola circuit.

Foto:

Sennova prilba z čias, keď bol v stajni McLaren-Honda
Senna's helmet bearing the colours of the Brazilian national flag.

CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=214260

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Charles Aznavour

Obrázok k článku Ayrton Senna

Bruno Senna's helmet design is an adaptation of his uncle's (seen here parading the 1985 Lotus 97T at the 2010 Japanese Grand Prix).

Autor: By Morio - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11790233

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Charles Aznavour

Obrázok k článku Ayrton Senna

Ayrton v sezónach a v tímoch:
1985/Lotus ... 1987/Lotus
1993/McLaren ... 1994/Williams

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Charles Aznavour

Obrázok k článku Ayrton Senna

A statue of Ayrton Senna at the Parco delle Acque Minerali by the Tamburello corner of the Autodromo Enzo e Dino Ferrari in Italy.

Autor: By 0mente0 - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=43674382

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Ayrton Senna

Kde ? U Fleků alebo U Pinkasů ?

Pri návšteve Prahy sa turisti často rozhodujú, ktoré pamiatky tohto krásneho mesta chcú vidieť. Je ich veľmi veľa a všetky úžasné. Snažia sa stihnúť čo najviac, ponáhľajú sa, všetko filmujú a fotia. Čo sa týka pražských historických hospod (krčiem), tak sprievodcovia sa im snažia ukázať hlavne krčmy U Fleků a U Pinkasů, kde turisti ochutnajú vynikajúcu českú kuchyňu a kvalitné české pivo. Niekedy však treba vybrať iba jednu z týchto dvoch krčiem. Ale ktorú ? Anglicky, nemecky a španielsky hovoriaci manželský pár, kde obaja pochádzajú zo Slovenska a pracujú ako sprievodcovia v Prahe hovoria, že turistov vodia do oboch krčiem a spokojnosť turistov je asi 50:50 %. Zo šiestich oslovených pražských taxikárov mi štyria povedali, že vozia klientov omnoho častejšie na Křemencovu, teda do krčmy U Fleků, dvaja taxikári povedali, že klientov vozia približne rovnako do oboch krčiem.

Kde by ste išli Vy ? Dali by ste si obed a pivo U Fleků alebo U Pinkasů ? Nejedná sa mi tu o to, ktorá z pražských hospod je nejlepší. To je asi nemožné určiť. Ide mi len o porovnanie týchto dvoch pražských legendárních hospod, medzi ktorými je prirodzená rivalita a tvrdý boj o zákazníka.

Takže ešte raz ...
Kde by ste išli Vy ? Dali by ste si obed a pivo U Fleků alebo U Pinkasů ?

Najprv niečo z histórie ...
-----

Wikipedie - Pivovar U Fleků

Pivovar u Fleků je jeden z nejznámějších a nejstarších českých pivovarů, který se nachází v Praze v městské části Praha 1 na Novém Městě v Křemencově ulici. Kromě pivovaru nabízí podnik také restauraci, Kabaret U Fleků a také expozici Pivovarského muzea U Fleků.

První písemná zmínka o existenci pivovaru pochází z roku 1499, kdy dům U dvou strak, kde se nyní pivo vaří koupil sladovník Vít Skřemenec. Pivovar pak častokrát měnil majitele. Po bitvě na Bílé hoře byl celý tento dům zkonfiskován tehdejší majitelce Kateřině Ulrichové, která emigrovala. Roku 1762 podnik zakoupil Jakub Flekovský, jehož jméno nese dodnes. Téměř celé 19. století patřil dům s pivovarem rodině Pštrossových, za jejichž správy podnik dosáhl do dnešního rozsahu. Pro pivovar je významný zejména rok 1843, kdy se zde poprvé začal vařit proslulý Flekovský tmavý 13 % ležák. Ten se zde vaří dodnes.

Počátkem 20. století koupil podnik Josef Karel Khop, ale po jeho smrti patřil dům rodině Brtníků, kteří ho vlastnili až do roku 1949, kdy jim byl zkonfiskován a podnik znárodněn. Roku 1986 prošel pivovar rozsáhlou rekonstrukcí, díky které dostal dnešní vzhled. Rodina Brtníkových ho pak v roce 1991 získala zpět v restituci. Následně patřil pod různé pražské pivovary. Nynějším sládkem je Ivan Chramosil.

Wikipedie - Restaurace U Pinkasů

Restaurace U Pinkasů se nachází Praze na Novém Městě, na jižní straně východní části Jungmannova náměstí, v bloku domů splývajícím s františkánským klášterem kolem kostela Panny Marie Sněžné, nedaleko paty Václavského náměstí. Jako na prvním místě v Praze se zde začal čepovat plzeňský Prazdroj, a to již v roce 1843.

Zakladatelem a prvním majitelem restaurace byl Jakub Pinkas (1805-1879), původně krejčí, který přišel do Prahy v první polovině 19. století z Budětic v jihozápadních Čechách. Sňatkem původně získal dům s výčepem v dnešní Perlové ulici, kde šil mj. kněžská roucha pro blízký františkánský klášter a zároveň v přízemí provozoval, společně se svou ženou Kateřinou, pivnici pod názvem U Pinkasů. Později tento hostinec přestěhoval do větších a lépe situovaných prostor, na dnešní Jungmannovo náměstí do domu č.p. 755, který byl tehdy známý jako dům U sv. Vavřince.

V roce 1843 požádal Jakub Pinkas svého přítele, formana Martina Salzmanna (pozdější zakladatel tradiční plzeňské pivnice U Salzmannů), aby mu z Plzně přivezl k ochutnání nový ležák. To se uskutečnilo 8. dubna 1843, kdy byla z Plzně přivezena první dvě vědra tohoto, v té době zcela nového druhu piva, které zde bylo od podzimu roku 1842 vyráběno zcela novým způsobem - metodou spodního kvašení, která dává tomuto pivu velmi specifický charakter i vzhled. Jakub Pinkas postupně krejčovské řemeslo opustil a věnoval se pouze provozu své pivnice. Od té doby, bez přerušení až do současnosti, se U Pinkasů čepuje plzeňské pivo a v Praze tak vznikla první plzeňská pivnice.

S přibývajícím zájmem se Jakub Pinkas snažil o rozšiřování prostoru pivnice a zároveň odpovídající uskladnění potřebného množství sudů. Otvorem v podlaze nikdy nedostavěné severní lodi Chrámu Panny Marie Sněžné, která s domem č.p. 755 přímo sousedí, se dostal do podzemního klenutého prostoru, který byl právě pro uložení pivních sudů ideální. Drobnými stavebními úpravami tak v roce 1851 propojil rozsáhlé podzemní prostory, které dnes slouží jako jeden z výčepů.

Zájemců o kvalitní plzeňské pivo přicházelo k Pinkasům stále více, takže původní prostory pivnice začínaly být nedostačující. V roce 1876 tedy Otto Pinkas, pokračovatel rodinné hostinské tradice, přikupuje ještě sousední dům čp. 756, sice rovněž s klasicistní fasádou, která však kryje podstatně starší stavbu. Rozlehlé gotické sklepy tohoto domu sahají až po areál někdejšího karmelitánského konventu a nad nimi stojí zdivo z barokní přestavby s dochovaným renesančním portálem do ulice. Oba domy nechal roku 1901 přestavět František Brabec, který se roku 1882 stává novým majitelem restaurace. Tato Brabcova přestavba přinesla, kromě potřebného propojení obou objektů ve všech třech patrech, především společné tříramenné schodiště na místě původních nevyhovujících schodů čp. 755.

Původní projekt stavby sousedícího Chrámu Panny Marie Sněžné zahrnoval, kromě vlastního kostela ještě dostavbu severní lodi a výstavbu korunovační katedrály vedle chrámu, které však padly za oběť požáru na počátku husitských bouří. Dodnes zde zůstala pouze část obvodového zdiva a volné prostranství mezi chrámem a dnešní restaurací U Pinkasů. Tento prostor v současnosti slouží jako letní posezení.

Od roku 1882 až do znárodnění v roce 1948 působila v restauraci rodina Brabcových a restaurace nesla po celou dobu jméno „Brabcova plzeňská restaurace U Pinkasů“. František Brabec (1854-1935) byl uznávaným hostinským. Dlouhá léta byl jedním z nejstarších členů Ústřední jednoty československého hostinství „Hostimil“, kde působil více než 50 let.

Po roce 1989 uplatnili dědicové posledního majitele Františka Brabce své restituční nároky. Ti koncem roku 1991 restauraci U Pinkasů po úpravách opět otevřeli a provozovali ji až do poloviny roku 2001, kdy celý objekt odkoupila společnost Adria-Neptun, vlastnící Hotel Adria a secesní Triton restaurant na Václavském náměstí a renesanční hotel Zlatá hvězda v Třeboni.

Hospoda U Pinkasů se stala významným místem společenského i politického dění, nejen v dobách národního obrození od revolučního roku 1848 až po vznik samostatného Československa v roce 1918. Pravidelně zde ve svých dobách pobývali např. pánové Palacký, Rieger, Jungmann, později i T.G. Masaryk a řada dalších. V červnu roku 1902 byl U Pinkasů založen nejstarší český šermířský klub - ČŠK Riegel. I v dalších letech U Pinkasů ve své společenské výjimečnosti pokračovali – v dostupných návštěvnických knihách je řada skvostných jmen ze života politického (po T.G. Masarykovi i Jan Masaryk), uměleckého (Šamberk, Gruss, Rašilov, Štěpánek, Voskovec, Werich, Ježek, Pešek, Nedbal) či sportovního (Pšenička, Skobla, Maleček, Peka, Bican) a stovky jmen dalších. Restaurace U Pinkasů zůstala klíčovým neoficiálním bodem kulturního a společenského života i v dobách „vzkvétajícího socialismu“ – jmenujme např. Bohumila Hrabala, který zde rozdával svá samizdatová díla.

-----
Po tomto historickom výpise z Wikipédie by ste sa asi ťažko rozhodli, kde by ste si dali obed a pivo, či U Fleků alebo U Pinkasů ? Pokračujeme teda na veľmi pekných a kvalitných webových stránkach týchto dvoch super krčiem.
-----

U Fleků
ufleku.cz

První písemná zmínka o podniku se datuje do roku 1499, kdy dům koupil sladovník Vít Skřemenec. Pivovar U Fleků je tak jediným pivovarem ve střední Evropě, kde se pivo vaří bez přestávky déle než 500 let. S nástupem komunismu byl podnik znárodněn. Původní majitelé (rodina Brtníků) jej získali zpět po pádu režimu v roce 1991.

Atmosféru starobylého domu podtrhuje výzdoba i stylové zařízení hostinských místností a všech sálů. Od nejproslulejšího a osobitého sálu Akademie, kde se v minulém století scházely známé postavy české kultury, přes Václavku s barevnými vitrážemi až po Rytířský sál upravený a zařízený v romantickém duchu.

V osmi sálech a na venkovní zahrádce nabízí naše pivovarská restaurace příjemné posezení pro více než 1 200 návštěvníků.

Pro řadu hostů jsme poutním místem pražských a českých pivařů. Další v nás vidí turisticky zajímavou historickou památku a nejznámější pražskou pivnici. Pivovar a restaurace U Fleků je ale také místem kulinářských zážitků. Personál naší moderní kuchyně totiž uspokojí požadavky i těch nejvybíravějších gurmánů nabídkou tradičních staročeských jídel.

Díky tomu je flekovská restaurace ideálním prostředím k pořádání tematických oslav, banketů, koktejlů, firemních akcí, oslav nového roku i společenských setkání. V sále Kabaret pro vás navíc rádi připravíme kulturní nebo hudební program, o který se postaráme po stránce programové i gastronomické.

U Pinkasů
www.upinkasu.cz

Píše se rok 1843. Pan Jakub Pinkas, krejčí šijící mj. kněžská roucha pro františkánský klášter, se doslýchá o novém pivu, které právě začali vařit v Měšťanském pivovaru v Plzni. Dohodne se se svým přítelem formanem Martinem Salzmannem a ten mu přiváží 8. 4. 1843 dvě vědra toho nového plzeňského piva.

Čím to, že je pivo tak odlišné od těch do té doby vyráběných piv? Je vyráběno novou metodou – a to metodou spodního kvašení, která dává pivu zcela nový charakter i vzhled.

Jakub Pinkas byl krásou a zajímavostí nového plzeňského piva tak okouzlen, že jej dal ochutnat svým přátelům z řad ctihodných Pražanů a též všem fiakristům, jejichž štafl se nacházel na dnešním Jungmannově náměstí. A jelikož ti byli všichni okouzleni stejně jako Pinkas a chtěli spolu s dalšími a dalšími ochutnávat znovu a znovu, pověsil záhy Jakub Pinkas krejčovskou živnost na hřebík, stal se hostinským a založil tak tradici nejslavnější staročeské hospody U Pinkasů.

Díky své jedinečnosti, kvalitě piva i způsobu jeho podávání se hospoda U Pinkasů stala téměř okamžitě centrem společenského i politického dění.

Zájemců o kvalitní plzeňské pivo přicházelo k Pinkasům stále více, takže původní prostory pivnice začínaly být nedostačující. V roce 1876 tedy Pinkasovi zakoupili ještě sousední dům čp. 756, sice rovněž s klasicistní fasádou, která však kryje stavbu starší. Rozlehlé gotické sklepy tohoto domu sahají až po areál někdejšího karmelitánského konventu a nad nimi stojí zdivo z barokní přestavby s dochovaným renesančním portálem do ulice.

Od roku 1882 - 83 působila v restauraci rodina Brabcova a restaurace až do znárodnění nesla jméno „Brabcova plzeňská restaurace U Pinkasů“. Pan Brabec byl uznávaným hostinským. Dlouho byl jedním z nejstarších členů Ústřední jednoty československého hostinství „Hostimil“, kde působil více jak 50 let.

K návštěvníkům pivnice patřila řada známých osobností. V pamětní knize z třicátých a čtyřicátých let najdeme na prvním místě podpis papežského preláta Barnabáše. Dále jsou zde z roku 1935 autogramy herců Zdeňka Štěpánka, Ladislava Peška, Josefa Grusse, Ludvíka Veverky, spisovatele Františka Langra. Nezapomenutelné věty zapsali i pánové Voskovec a Werich i jejich druh, Jaroslav Ježek. Z novodobější historie musíme vzpomenout na spisovatele Bohumila Hrabala, který zde byl více než pravidelný host. Setkával se zde s přáteli a předával jim své samizdaty.

Nad oroseným půllitrem piva se toho v naší zemi napovídalo už hodně. Veselé příhody, vzpomínání na zlaté časy nebo vážné debaty společenského i národního významu. A právě restaurace U Pinkasů se již v druhé polovině 19. století stala střediskem českého vlastenectví, kde se věhlasní politici i jiní velikáni našich dějin František Palacký, Pavel Josef Šafařík, František Ladislav Rieger, Josef Jungmann, T.G. Masaryk, Jan Masaryk a mnozí další.

Po roce 1989 uplatnili dědicové posledního majitele Františka Brabce své restituční nároky. Ti koncem roku 1991 restauraci U Pinkasů po úpravách opět otevřeli a provozovali ji až do poloviny roku 2001, kdy celý objekt odkoupila společnost Adria-Neptun spol. s r.o.Jejím podnikatelským záměrem je navázat na slavnou historii čepování plzeňského piva U Pinkasů a vytvořit zde příjemné prostředí pro všechny, kdo mají rádi dobré pivo a klasickou českou gastronomii.

Pilsner Urquell se tu tedy bude čepovat už třetí století a výtoč jistě naváže na objemy dosahované před rekonstrukcí.

Jak prameny uvádějí, za rok zde hosté vypili kolem šesti tisíc hektolitrů. To je tolik, jako ve známém pivovaru U Fleků, který má ale pětkrát více míst pro hosty. Důvod takového odbytu byl prostý. Někdo přišel k Pinkasům na jedno či dvě, ale rekordmani počítali své denní dávky na desítky půllitrů.

-----
Posledný odstavec svedčí o rivalite medzi týmito historickými krčmami. Predpokladám, že ešte stále ste sa nerozhodli kam by ste išli na obed a na pivo. Ideme ďalej.
-----

U Fleků

Pivovar a restaurace U Fleků patří mezi nejstarší, největší a nejslavnější pivnice. A to nejen v Praze, ale i v celých Čechách. Jsme poutním místem pivařů a oblíbeným podnikem všech příznivců tradiční české kuchyně.

150 g Flekovský guláš, špekový knedlík, houskový knedlík - 219 Kč
150 g Svíčková na smetaně, houskový knedlík - 219 Kč
0,4 l Flekovský ležák 13° - 69 Kč

U Pinkasů

U nás najdete pokrmy dle vybraných receptů z kuchařek našich babiček a prababiček. Možná budete překvapeni, co všechno se v nich dá nalézt. Ponechali jsme je v původní podobě a jen některá trochu upravili podle soudobých kuchařských zvyklostí.
Domácí svíčková, vepřové kolínko, pečená kuřecí křídla či žebírka ...
A nemyslete si, i tradiční česká kuchyně může být zdravá. Stačí nahlédnout do našeho jídelního lístku.

Pinkasův hovězí guláš s houskovými knedlíky (150 g) . . .199,- Kč
Staročeská svíčková s brusinkami, houskovým a karlovarským knedlíkem ( 150 g) . . .199,- Kč
0,47 l Plzeňský Prazdroj tankový ležák . . . 52 Kč
0,47 l Kozel tmavý . . . 52 Kč

-----
Záver

U Pinkasů je to o niečo lacnejšie.
Tak kde by ste si dali obed a pivo, U Fleků alebo U Pinkasů ?
Poradím Vám.

U Pinkasů mám výhrady voči obsluhe, guláš a svíčková sú super, pivo je super, ale nie vždy je to 0,47 litra. Stav WC o 15 hod poobede ... naozaj hrôza, ktorú tu nebudem opisovať.
Pridám štyri negatívne recenzie uverejnené na internete, s ktorými v plnej miere súhlasím, lebo som prežil presne to isté:
1. Tomáš Varga - ... Len obsluha vytvára dojem že vy ste tam pre nich a nie oni pre vás a to mi už začína vadiť.
2. Helena Uhrovičoá - Cely vylet sme sa tesili na navstevu Hospudky u Pinkasu a boli sme nadmieru sklamani ... velmi neprijemny personal, ktori na nas hned pri prichode doslova krical ... pan asi vyhoreny, bolo vidiet ze ma toho vela, ale znechutil nam celu navstevu, uz sa sem veru nikdy nevratime!!!
3. Jakub Janovič - Kedysi super hospoda, posledné 2 návštevy ma nemilo prekvapila odutá a nepríjemná obsluha. Ak na začiatok vety "Prosím Vás,..." vám čašník odpovie "Ne!" tak je to znamenie sa otočiť a nevracat. Škoda.
4. Katarína Ičová - No toalety des. Špina, chýbal papier, utierky, mydlo. Keď si telefonicky objednáš miesto v predstihu aspoň 5 dní a dostaneš sedenie v uličke, kde vidíš každého návštevníka a máš prehĺad ako sa čapuje pivo, nosí jedenie, plati, nie je nič prijemné na prijemné posedenie. Určite zvolím inú krčmičku. Katka

U Fleků je vždy (aj v minulom storočí) dokonalá a veľmi zohratá a milá obsluha, guláš a svíčková sú stále super, pivo je stále super. Harmonikár dotvára historickú dobovú atmosféru. A okrem toho proslulý Flekovský tmavý 13 % ležák, ten si dáte len tu. Vždy som bol som nadmieru spokojný. Svoju spokojnosť dávam najavo vysokým tringeltom.
Jedna recenzia z internetu za všetky:
Lucia Krišfeldová - Veľmi sa nám tu páčilo, výborné jedlo, výborné pivo. Čašníci veľmi šikovný. Jeden pán hral na harmonike. Velmi dobrá atmosféra. Pravá Česká hospoda.

Vo všeobecnosti je zastávaný názor, že U Fleků je drahá krčma určená pre turistov a U Pinkasů je pravá česká hospoda. Nie je to tak.

Takže ešte raz a naposledy ...

Kde by ste išli Vy ? Dali by ste si obed a pivo U Fleků alebo U Pinkasů ?
Moja rada ... U Fleků !

Ale U Pinkasů tým nezatracujem a neodpisujem !
Len radím ...

Zdroje: vlastný text, Wikipedia, ufleku.cz, www.upinkasu.cz, facebook

Foto: U Fleků

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Ayrton Senna

Obrázok k článku U Fleků alebo U Pinkasů ?

U Pinkasů

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: Ayrton Senna

Obrázok k článku U Fleků alebo U Pinkasů ?

Amatérsky komparz zo Slovenska (nejaký Karel), na foto imituje so spartou v ruke v záhrade U Fleků stav po vypití 17-tich proslulých Flekovských tmavých 13 % ležáků, Flekovským gulášu a Svíčkové na smetaně s houskovým knedlíkem. Hurá Hurá Hurá

(Karlova neplatená skrytá reklama hospody U Fleků) Smejem sa hlasno Smejem sa hlasno Smejem sa hlasno

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: U Fleků ...

Obrázok k článku U Fleků alebo U Pinkasů ?

Žetony U Fleků

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: U Fleků ...

Obrázok k článku U Fleků alebo U Pinkasů ?

Golf U Fleků

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: U Fleků ...

Očakával som, že niekto z BM na môj posledný článok zareaguje vlastnou pozitívnou, či negatívnou skúsenosťou z návštevy historických krčiem U Fleků, alebo U Pinkasů.

Ale zberatelia z BM zrejme nechodia v Prahe po krčmách.

Ja tam tiež nechodím len po krčmách.

Naposledy som bol v dvoch pražských kostoloch na koncertoch organovej hudby môjho obľúbeného skladateľa, ktorý položil základy rockovej hudby, Johanna Sebastiana Bacha. Tiež som už druhýkrát navštívil Lobkowiczký palác na Pražskom hrade, kde sa nachádzajú zbierky rodu Lobkowicz. A tak by som mohol pokračovať. Na obrázku som na prechádzke po Malej Strane, konkrétne na Radnických schodoch.

Takže nikto nič ku krčmám nenapísal, ale to nevadí. Ideme ďalej.

Možno Vás viac zaujme článok bez pokecu so super klipmi z dronu, ktorý sem o chvíľu zavesím.

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nový článok: U Fleků ...

Z dronu

Dron nad Týnom

Wawel z dronu

Bojnice a dron

Kopiec Kościuszki w Krakowie z lotu ptaka

Sky Tower a dron

Dubai by drone

Zdroj: YouTube

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nové články: U Fleků ...

Obrázok k článku Mělník, sútok riek, hrad Mělník, kníže Jiří Lobkowicz

Římskokatolický kostel svatého Petra a Pavla v Mělníku
Vchod na hrad Lobkowicz
Burza mincí

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nové články: U Fleků ...

Obrázok k článku Mělník, sútok riek, hrad Mělník, kníže Jiří Lobkowicz

Římskokatolický kostel svatého Petra a Pavla v Mělníku

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nové články: U Fleků ...

Obrázok k článku Mělník, sútok riek, hrad Mělník, kníže Jiří Lobkowicz

Vchod na hrad Lobkowicz

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nové články: U Fleků ...

Obrázok k článku Mělník, sútok riek, hrad Mělník, kníže Jiří Lobkowicz

Nádvorie hradu Lobkowicz

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nové články: U Fleků ...

Obrázok k článku Mělník, sútok riek, hrad Mělník, kníže Jiří Lobkowicz

Nádvorie hradu Lobkowicz

Numizmatika je zábava ... Karel

Re: Karlov NEnumizmatický blog ... nové články: U Fleků ...

Obrázok k článku Mělník, sútok riek, hrad Mělník, kníže Jiří Lobkowicz

Nádvorie hradu Lobkowicz

Numizmatika je zábava ... Karel